Liga mistrů v Plzni s vedením Barcelony

01.11.2022

Do Plzně jsem jel s jedním jediným cílem: Vidět svůj nejoblíbenější tým FC Barcelonu. V rámci Ligy Mistrů totiž proti Barceloně hrála Viktoria Plzeň. Byl to velice očekávaný zápas, a tak jsem rád, že jsem ho mohl vidět a prožít něco, na co budu vzpomínat celý život. Již večer po příjezdu jsem měl totiž tu čest jít na večeři s Penya barcelonským fanklubem. Dokonce tam dorazil i člen správní rady FC Barcelony Josep Ignaci Macia. Dokonce jsem si sním popovídal o Barceloně a o světovým fotbale, což bylo neskutečné. Byl velmi sympatický a milý. Byla tam i televize, se kterou se dělaly rozhovory, a já jsem tam prostě musel zamávat. Poté, co jsem si s Maciou udělal pár fotek, tak odešel. Večer to ale všechno vyvrcholilo, jelikož mě začal sledovat na Instagramu, a dokonce spolu máme i společný příspěvek. Vypadá to docela divně, když má na svém účtu fotky s největšími legendami klubu, a pak jsem tam já. Dozvěděl jsem se o něm, že je velký přítel se Xavim a Laporotu, což je prezident klubu. Chodí na všechny zápasy do prezidentské lóže a má možnost se osobně stýkat s hráči.

Setkání s vedením a zápasem juniorů

Druhý den jsem byl již od rána u hotelu, kde Macia i celý klub s hráči bydleli. Bohužel se tam nedalo dostat, jelikož tam bylo několik policistů a ochranky. Po chvilce jsem ale zjistil, že v posilovně je osobně Joan Laporta, a když odcházel, tak si s semnou udělal fotku přes sklo. Za dvacet minut ale vyšel Laporta společně s viceprezidentem a synem legendy Johana Cruijffa z hotelu, a místo toho, aby šel do auta, tak šel za mnou. Kolem nás se začali okamžitě shromažďovat novináři a jeho početná ochranka. Poté co jsem si se všemi udělal fotku, tak nasedl do svého krásného Mercedesu, a společně se dvěma policejními vozy odjel i s viceprezidentem na zápas juniorů. Tam jsem samozřejmě jel taky. Bylo skvělé vidět největší talent Barcelony Lamineho Yamala, který si již v patnácti letech odbyl premiéru v Lalize na Camp Nou. Poté jsem se opět viděl s Laportou, který mi ukázal své auto, což pro mě bylo neskutečné, a dokonce mi kápla i slzička. Bodyguardi byli sice trochu proti, ale Laporta se ke mně choval moc hezky. Měl tam ledničku, skleničky s logem klubu a vlaječky ze zápasů Barcelony. Co k tomu dodat, prostě zážitek na celý život.

Zápas

Po zápase juniorů už následoval přesun do fanzóny před zápasem Ligy mistrů. Bylo tam několik stovek fanoušků, a já jsem měl buben a rozeřvával chorál Un dia de partit. Šlo o to, že jsem zařval nějakou frázi a ostatní ji opakovali. Zhruba po dvou hodinách vyrazil celý kotel na stadion. Cestou nás jistila vodní děla, těžkooděnci se samopalem a policisté na koních. Zpívaly se chorály, zpívala se hymna, a pak se v centru města opět zpíval chorál Un dia de partit. Když jsme dorazili na stadion, začala hrát hymna Ligy mistrů a začal zápas. Viděl jsem po druhé Ligu mistrů a opět jsem si to neskutečně užil. Nejde to vyjádřit slovy. Po zápase se zpívaly vítězné chorály ještě dlouho do noci, protože Barcelona vyhrála 4-2. Byl to zkrátka zápas, na který nikdy nezapomenu. Bez fotbalu by prostě nešlo žít a Barcelona je jedna velká rodina. Celý výlet byl absolutně neskutečný a moc jsem si ho užil. Jednoduše řečeno, zážitky na celý život.