V listopadu vrcholila kvalifikace o Euro 2024 v Německu, na kterém by Česká republika určitě měla hrát. Poslední zápas kvalifikace byl proti Moldavsku a Češi ho nesměli prohrát, jinak by se na Euru nepředstavili. Hrálo se na Andrově stadionu v Olomouci, na který se vejde až 12 500 lidí. Již před zápasem byla skvělá atmosféra, ale i celkem nervozita, jelikož to byl nejdůležitější zápas z celé kvalifikace. Jako vždy jsem si vzal do batohu cedulku, kde jsem prosil o dres, jelikož mít dres z legendárního boje o Euro by bylo nádherné. 

Zápas

Poté, co se hráči rozcvičili, tak se už vše připravovalo na samotný začátek utkání. Když hráči vyšli na hřiště a zazněly hymny obou celků, tak utkání mohlo začít. Sice ze začátku byli všichni dost nervózní, aby se neprohrálo, ale za chvíli se to změnilo. Zhruba po čtvrt hodince totiž ukončil čekání na gól David Douděra, který zastupoval jednoho z trojice vyloučených reprezentantů. Od prvního gólu to byl celkem vyrovnaný zápas, ale po poločasu a přednášce trenéra Šilhavého se Češi zvedli. Na hřiště přišel Vasil Kušej, který si za skvělý výkon připsal v 72' asistenci na gól Tomáše Chorého. Od té doby už Češi určovali tempo zápasu a třešničkou na dortu byl gól kapitána Tomáše Součka v 90'. To už definitivně potvrdilo postup na Euro a všichni na stadionu už byli v naprostém klidu. 

Děkovačka

Po vítězném hvizdu rozhodčího se celý stadion začal radovat. Česko totiž oficiálně postoupilo na Euro. Všichni hráči se převlékli do červených triček s nápisem JEDEME NA EURO. Poté už šli ale všichni hráči i realizační tým poděkovat fanouškům. Věděl jsem, že musím seběhnout dolů, abych měl větší šanci získat dres. Děkovačka české reprezentace se mi moc líbila. Všichni hráči obešli celý stadion a před každou tribunou se zastavili. Poté, co děkovačka skončila, tak přišli nějací hráči k nám na tribunu. Kromě Tomáše Holeše se na naší tribuně zdržel i Vasil Kušej, který odehrál skvělý zápas, a proto se se všemi fanoušky vyfotil. Cestou ze stadionu jsme ale viděli, jak na hlavní tribuně dělá rozhovor trenér Jaroslav Šilhavý. Když jsme přiběhli, tak Šilhavý prohlásil, že končí ve funkci. To na tribuně vyvolalo překvapení a ticho. Když skončil rozhovor, tak se šel Šilhavý prvně vyfotit se všemi fanoušky, kteří vydrželi až do konce, což od bývalého trenéra bylo velmi milé. Nesmím ale zapomenout na děkovačku i týmu z Moldavska. Moldavsko je totiž nejchudší země Evropy, takže fanoušci, kteří si udělali výlet do Olomouce museli zaplatit na jejich poměry celkem dost peněz. Moc se mi ale líbilo, že si hráči vážili jejich podpory natolik, že každý hráč dal fanouškovi dres. Takové gesto jsem od profesionálních fotbalistů ještě nikdy neviděl. Celkově si myslím, že děkovačky obou týmů byli skvělé a jsem rád, že jsem si na ně počkal.

Získání dresu

Během děkovačky jsem seběhl dolů cedulkou. Doufal jsem totiž, že když budu dole, tak mi nějaký reprezentant hodí dres. Po děkovačce šli ale hráči na další tribunu. To už jsem moc nedoufal, že by se zisk dresu poštěstil. Nakonec ale z hloučku reprezentantů vyběhl Václav Černý, který mi nakonec svůj dres dal. V tu chvíli začala celá tribuna tleskat a já jsem tomu nemohl uvěřit. Na videu z děkovačky je vidět, jak si Václav Černý všiml mé cedulky a vytáhl si dres z kapsy. Myslím, že to je zážitek na celý život a Černý je moc milý a laskavý člověk. Jako bonus ještě vnímám to, že si následně na svém instagramovém účtu sdílel moje video, jak mi dává dres. Tento krátký výlet do Olomouce jsem si neskutečně užil a myslím, že nemohl skončit lépe. Bylo skvělé vidět nejlepší fotbalisty České republiky na jednom trávníku a už se moc těším na Euro v Německu.